Článek koumpounofobie - Co to vlastně je?

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: koumpounofobie - Co to vlastně je?

08. 10. 2007 - 15:18

mirka: Je to vážně skvělý pocit, to vědomí, že v tom nejedu sama...

http://mirka_langerova.bloguje.cz/335900-zahady-fobii.php#cmt_9

12. 04. 2013 - 20:25

aiv: Vím o čem mluvíš, taky jsem byla takto mučena bez možnosti útěku. mamka pořád nakupovala kopy triček s knoflíky a svetry a košile a já trpně mlčela.
jedinný který mi nevadí je ten u džín. ten co má jednu dírku. 2 jsou hrozné,4 neuvěřitelně příšerné.

05. 06. 2014 - 18:50

vlcek: Já to mám to samé u džín to nevadí, ale u ostatních ano. Ale já sama nechápu, proč z nich mám fobii :/

22. 12. 2007 - 01:39

ewa*: Ahoj, mě nikdo nevěří, že něco takového prožívám.Dnes jsem byla obviněna z pozérství....proto jsem vás našla...pomóc!

15. 02. 2008 - 09:29

grw: Mě už se dělá blbě, jen co to tady čtu. Taky ji mám už od dětství.

19. 03. 2008 - 14:44

rv: Já v dětství naprosto nesnášel košile, hlavně ty knoflíčky vyblité barvy, matka mi košile nutila, já brečel, strašný. "Vyrovnal" jsem se s tím tak, že mne dnes nošení košil s knoflíky sexuálně vzrušuje, jak nošení na sobě, tak košile a halenky na ženách...

23. 04. 2008 - 11:43

katka*: Dnes vyšel krátkej článek v Metru, tak se spoustu lidí podiví a asi si řeknou, že je to pěkná ptákovina. Já už měla problém jako kojenec. Když mě maminka oblíkala do kojeneckýho oblečení s knoflíkama, tak jsem zvracela. Dlouhý roky jsem si řikala, že jsem blázen, ale nic s tim dělat nejde. I manžela jsem si vybrala proto, že nenosí košile. Kdyby je nosil, tak bych se k němu nechtěla přiblížit. Díky zipům a ostatním vymoženostem se ale dá žít.
Přeju Vám všem, ať se k Vám knoflíkáři moc nepřibližujou a ať je jich na světě míň a míň

14. 05. 2011 - 02:14

petross666: souhlas, nemuzu slov k. ani slysset.... mam problem se ozenit, nikdo mi neveri ze to, ze na sebe neveznu kosili (aaaaaaaa) myslim vazne.......

12. 04. 2013 - 20:30

aiv: je to prostě těžké. v dnešní době je totiž normální, že jako společenský oděv se považuje košile a sako. kvůli tomu nemůžu s přítelem ani na ples. taky se tím moc trápím.

23. 04. 2008 - 16:36

pat: Už jsem tento odkaz přeposlala svému muži, vedeme spolu totiž věčné boje ohledně jeho košil. Snad už to konečně začne brát vážně.
Díky výše zmiňovanému článku v Metru jsem se i konečně dozvěděla, jak se tahle hrůza jmenuje.
Mimochodem touhle fobií trpí i Zuzana Michnová a Marek Brodský.

23. 04. 2008 - 16:55

gába: Ahoj, neska sem o tom četla v novinách a konečně se potvrdilo to co mi dlouho nikdo nivěřil...tak sem to zkusila zadat do vyhledávače a jako první vyjela tahle stránka...je super vědět, že takovejch "magorů" je víc...ale už jen když o tom čtu tak se mi dělá špatně...

04. 05. 2008 - 15:28

dana: K tomuhle se musim vyjadrit! Stejne jeko vetsinu lidi me sem privedl clanek v metru, ktery mi pritel vystrihl a prinesl. Mam ji jako vetsina lidi od detstvi, vadi mi uz jen vyslovit, nebo napsat to slovo. Pozdeji se mi ta fobie generalizovala na drobne mince (hlavne halire)a vubec na vsechny titerne kulate a placate veci. Taky mi tolik nevadi knofliky u dzin atd. atd...zkratka se na vetsine veci shodnu s ostatnima tady. Na fotce ze skolky, kde sou mi asi 4 roky sem vyfocena, jak mam na sobe takovy to tricko s limeckem a 2 knoflikama u krku a zive si vybavuju, jaky byl doma ceres a jek sem strasne brecela jen kvuli tomu, ze sem to na sebe nechtela vzit. Prohrala sem... Ale ted proc to vsechno pisu: prestoze sve pocity z knofliku neumim vubec popsat a ani nevim, odkdy tim vlastne trpim, presne vim, co mi vadi mene a co vice a o to se s vami chci podelit a dozvedet se taky, jak to maji ostatni podobne "postizeni". Nejvic nesnasim , kdyz zahlednu knoflik, v nejake neprirozene poloze, ci situaci. Tzn.napr., kdyz je poodparany a jeste drzi na obleceni; kdyz lezi ve spare mezi dlazdicema, je rozlomeny a jeste je na nem zbytek nitky (to bych blila!) nebo taky kdyz je na obleceni jeden vedle druhyho (takova ty tilka s radou knofliku u krku, ktery se ani nezapinaj, jen sou tam tak nesmyslne nasity) - to by byly ty situace. A obdobne je to i s mirou hnusu, kterou ve me vyvolavaji podle toho, jak vypadaji. Tak napriklad mi prijdou horsi dvoudiraky, nez ctyrdiraky,dale mi vadi vic ty, ktere maji zvednuty okraj, nebo sou jinak "zdobene". Snad nejhorsi co muze bejt jsou perletovy zasteraky - takovy ty klasicky, co nosila babicka na nylonovy modrobile puntikaty zastere - to musite znat urcite taky (ach boze! Jak se mi tenktat zvedal kybl z toho, kdyz oprela o prsa bochnik chleba a zacala proti sobe krajet krajic)a nebo maly prohnuty knofliky s kovovymi prvky - to je asi nejvetsi kekel, co znam. Vzdycky se hrozne bojim v krame sahat na veci na stojanu, jesli tam neni neco s knoflikama; bojim se, kdyz si ke me nekdo prisedne ve vlaku, aby si vedle me treba nepovesil kabat, nebo mam problem vyndavat pradlo z pracky, kdys nevim, kdo tam co dal a o povleceni u meho pritele snad ani nemusim mluvit...

12. 04. 2013 - 20:40

aiv: jak popisuješ to krájení chleba, naprosto souhlasím. raději jsem ten chleba ani nejedla. a s tím když sáhnu do stojanu a je tam něco s k. zbláznila bych se. jak vyjdu z obchodu, hned mám u sebe mokré kapesníky v batohu a hned si čistím ruce. ale je to jen taková chvilková náhrada za pořádnou vodu a mýdlo. a i tak pořád na to myslím.
prádlo z pračky jsem vyřešila tak, že prostě neperu svoje prádlo s k. oblečením. ale jak to budu řešit u přítele, děsím se a někdy si říkám ža opětovná návštěva blázince by nebyla od věci. Přítel mi říká, že se toho nemusím bát a řešit to teď, ale pro mě je to MOC důležité, ale prostě je to pro něj asi jen pitomost, kterou akceptuje, ale nechápe. já se trápím a mozek mi neustále nad tím hrabe a nemůžu ho vypnout.
navíc netuším, jak se narodí dítě a třeba mi budou dávat oblečení pro malé třeba od tchýně, jak to mám zakamuflovat. máte s tím někdo zkušenost otázky typu: a proč mu nedáš to co jsem mu koupila???

21. 05. 2008 - 17:45

anna*: Teď jsem našla tyhle stránky a konečně jsem se tu dozvěděla, jak se tahle fóbie jmenuje. Já jsem jako malá nesnesla naprosto žádné knoflíky, dělala jsem kvůli tomu rodičům strašné scény, až to konečně vzdali. Teď už je to lepší, snesu i kabát, na kterém jsou tři velké tmavé jednoduché knoflíky, ale třeba halenku s těmi malými světlými knoflíčky bych na sebe nevzala za žádnou cenu, přítel kvůli mně nenosí žádné košile. Nějak přežiju i povlečení na peřině s knoflíky,ale musím je mít vždycky směrem k nohám a nesmím se jich přitom nohama dotknout. S těmi situacemi, kdy mi knoflíky přijdou úplně nejodpornější, to mám úplně stejné jako dana, takový skoro vypáraný knoflík, co ještě visí na zbytku nitě, je něco naprosto odporného. Když jsem jako malá dostala od babičky k narozeninám knížku Knoflíková válka, tajně jsem ji vyhodila a ještě dlouho mi bylo špatně jenom při pomyšlení na ni

02. 05. 2009 - 21:57

lenka*: Ahoj, mám úplně stejné problémy jako ty. Myslím tím s knoflíkama. už jen to slovo se mi špatně píše. Píšeš o ložním povlečení. Nedávno jsem si koupila povlečení dole na zip. Fakt to začali vyrábět. Měj se krásně.

07. 11. 2013 - 15:09

tomáš: Povlečení na zip je nejlepší proč to nezačali vyrábět dřív

12. 04. 2013 - 20:43

aiv: s těma peřinama jsem to řešila tak že jsem je vždy, když jsem byla někde pryč u známých, hotelu, lázních, že jsem je zapnula směrem dovnitř a ještě se jich ani nedotýkala a navíc musely být k nohám. pak jsem si vydrhla ruce a byla ráda, že aspoň nějaký způsob jsem našla. takový prozatimní. ale doma mám přešité šňůrky

22. 05. 2008 - 13:10

liba: ted jsem psala o svém tříletém synovi na komentář hned u prvního článku na první stránce, tak se nchci opakovat. Je to tedy strašný, co tady čtu a co mě možná ještě čeká, je to teda horor.

02. 06. 2008 - 13:44

mish: Já to mám taky, už od dětství. Naštěstí to moje máma začala brzy respektovat, takže traumatických zážitků mám celkem málo. Pro mě je nejhorší knoflík na svetru nebo čemkoliv pleteném, zvlášť když je v jiné barvě a poutá na sebe pozornost. A pak když jich je na tričku jen pár u krku nebo u dětí na rameni. Třeba na pánských košilích mi ale tolik nevadí - na pohled, ovšem rozepnout ho nebo přišít je mi odporné. A na kabátě nebo saku je zvládám dobře, protože to jsou pevné materiály, já trpím hlavně u těch měkkých a jemných. Pro mě je ale celkově nejhorší to, že se štítím lidí když mají něco takového na sobě, a to i mých blízkých. Když jsou moc dlouho blízko mě (třeba u stolu), je mi z toho blbě od žaludku...

29. 06. 2008 - 15:58

marcela*: Ahoj, no tak vážení, já jsem se dnes teprv dověděla, že je to nějaká fobie! Jsem na tom stejně jako vy všichni. Pocit na zvracení, pohled na visící knoflík na niti je odporný. Povlečení, oblečení, no prostě jsem holt další "jinej" člověk, který s váma cítí. Ale já narozdíl od většiny vím, kdy mi to začalo. V mateřské školce jedna cikánka cucala knoflík, právě ten nejodpornější z košile a mě se chtělo zvracet. Jen je dost možné, že jsem tu fobii měla už předtím, ale uvědomuju si to až po tomhle hrůzném zážitku. Máma na mě rvala ty pyžama s kabátkem a hnusnejma knoflíkama, no a bojuju s těma věcma dodnes. Jo a ty drobné mince? Vadili mi pětníky, taky prostě hrůza, ještě, že je zrušili. No ale jinak jsem se dnes opravdu nasmála, přijde mi to komický, když tady čtu ty komentáře . No lidi, jsou horší fobie, tak buďme rádi, že nám knoflíky můžou ublížit maximálně tím, že se pozvracíme...

30. 06. 2008 - 22:14

..: ja to mam taky

30. 07. 2008 - 13:27

martina*: Konečně, tady se cítím mezi svíma já to mám taky

04. 08. 2008 - 18:36

káťa: Ahoj všichni,já už to mám taky od dětství,naštěstí to mamka začla vcelku brzy respektovat a tak jsem nemusela nosit košile a kabáty atd.Jen parkrát se na mě snažila navléknout sukni s laclem na knoflíky a jednou taky kabát po sestčence,ale vždycky jsem udělala takovou scénu,že to brzo vzdala.Nikdy mi nevadily ty knoflíky na džínovém oblečení a kovové knoflíky s očkem.Vadí mi hlavně ty umělé čtyř a dvoudírkové a nejhnusnější jsou perleťový.Ale souhlasím s Vámi,kterým se nejvíc odporné zdají ty maličké knoflíky na průkrčnících u triček,které jsou tam našity hustě jentak "na ozdobu"!To bych blila!Ještě,že mám štěstí spíš na lidi,který nosí trika!Z drobných mincí mi vadí jen ty hliníkové a ty už naštěstí brzy nebudou vůbec žádné.Slovo "knoflík" je taky pěknej hnus.Ještě,že se nejmenuju Knoflíčková,jako ten fotbalista,protože to by byl fakt konec.

11. 09. 2008 - 12:25

olča: Ahoj antiknoflíkáři,dodnes jsem netušila, že trpím fobií. Přečetla jsem si článek v MF Dnes. Také jsem si myslela,že jsem nějaká divná, když se vyhýbám celý život knoflíkům a jsou mi odporné. Povedlo se mi fobii trochu potlačit,takže dnes zvládám manželovi žehlit košile (knoflíků se prostě nedotknu a jde to). Když se mu knoflík utrhne,tak bohužel košili musím vyhodit než bych ho přišila nebo si ho musí přišít sám.Kovové knoflíky mi ale nevadí,takže ty v klidu přišiju aniž bych si potom půl hodiny drhla ruce mýdlem. Povlečení kupuji se zavíráním na zip, takže to už mám také vyřešené.Jsem opravdu ráda,že nejsem cvok,ale že mám jen fobii.

11. 09. 2008 - 19:56

martina*: ahoj Olčo, také jsem se dnes dozvěděla, že mám koumpounofobii z MF Dnes. Je úplně úžasné, že máš přesně takové pocity a zkušenosti jako já. I manželovy košile řeším stejným způsobem, jen s tím rozdílem, že už mám velkou dceru, takže utržené knoflíky přišívá ona.

12. 09. 2008 - 14:14

neknoflikar: Ahojte lidi, tak jsem si přečetl všechny komentáře a jsem rád že tím netrpím. Ale dokážu si to dobře představit, protože mám fóbii na něco jiného, s čím se v životě nemusím vůbec potkávat když nechci. Někdy na konci puberty jsem se zařekl že to není normální abych se bál neškodných věcí a že nechci být blázen, začal jsem se postupně "otužovat" a "přivykat" a mělo to úspěch. Fóbii se mi podařilo potlačit že už existuje skoro jen v mých vzpomínkách.

Dá se to léčit s pomocí odborníků ale i bez ní, jako já. Začít můžete třeba tím že si na papír nakreslíte tu nejodpornější podobu toho předmětu a vystavíte si jí doma, nosíte jí v kapse, položíte si jí vedle postela atd...

Abych byl upřímný, nechápu proč to někteří už dávno neřeší, když mají tak silné problémy s tak běžnou věcí jako je knoflík.

12. 04. 2013 - 20:53

aiv: víš, ono to není tak jednoduché. když máš opravdu silnou fobii, můžeš se snažit jak chceš a stejně se toho nezbavíš, takže to potom vzdáš a raději děláš kompulzi, aby ses vyhnul obsesi.

14. 01. 2009 - 15:02

míša: Ahoj jsem ráda,že nejsem zdaleka sama ,kdo trpí touto fobií.Já trpím již od dětství,kdy se mi dělalo vždy z k....ů na zvracení.To slovo bohužel nemohu ani napsat ani vyslovit,což se kdysi nestávalo,takže má fobie se zhoršila.
Nedávno se utrhl manželovi k....kna kalhotách a samozřejmě mě požádal o zašití-musela jsem si natáhnout rukavice a na usta dát roušku!O žehlení ani nemluvím-opět rukavice/u žehlení košil/ a potom stejně celý den zkažený,protože je mi potom celý den špatně od žaludku.Ráda bych tuto fobii aspon částěčně omezila,ale jak?Existuje nějaká rada nebo léčení?Zatím ahoj a at žijou zipy!

---
koumpounofobie.pise.cz/

15. 03. 2009 - 01:34

maka: tak to s mi ulevilo, že je to tak známý,... já ji mám od mala.nechápu to-myslím si, že se mi asi něco jako malé zdálo.pamatuju si jen jak mě honili po pokoji s knof.košilkou.nechápu to

18. 04. 2009 - 11:47

michal*: Ahoj tuto fobii mam take,ma ji i muj kamarad a taky to nikdy z okoli nechape!mam ji uz od mala,nenosim kosile,nikdy bych se toho knofliku nedotknul,nejhorsi jsou takove ty stare zazloutle,z toho se mi taky zveda zaludek,jedine knofliky co mi nevadi jsou u rifli ty zelezne a jak pise jana ty nitene na povlacich na periny!plastove primo nesnasim,a nikdy sem nepochpil jak knoflik muze byt modni doplnek,je to na poblititen.porad s brodskym jsem videl take,moc sem se u toho nasmal i s moji mamkou,ktera o me fobii vi,presne co tam bylo receno na me totiz sedelo,zalozme club Knoflíkofóbijců a uvidime kolik nas v republice je

21. 04. 2009 - 18:02

petr*: Milí spolutrpící! Co si budeme povídat - pro mě je naprosto nesnesitelná situace, kdy u pokladny v obchodě někdo přede mnou platí, hledá drobné a vysype si je na dlaň. A ejhle co mezi kovovými haléři nezáří!!!! Že neuhodnete? Ale je to aspoň dobré k tomu, že jsem se naučil ovládat svůj dávicí reflex.....

14. 09. 2009 - 11:07

iris*: Ahoj:o)
jen, jak si to tu čtu už mám husí kůži!!!!Mám fobii od mala a vůbec nikdo mi to nevěřil!!!Že se štítím knoflíků...fůj!Díky bohu, mě moje mamča nanavlíka do ničeho z čeho by mi bylo zle.Představa. že bych měla košili na propínání, tak by brečela.Tak šíleně se jich štítím!I kdyby nejkrásnější muž světa měl na sobě košili,tak...bych se na něj ani nepodívala! SOUCÍTÍM SE VŠEMI A HEZKÝ DEN

04. 12. 2013 - 15:51

irk: přesně!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

14. 09. 2009 - 22:52

lucka*: MOJE DCERKA MA FOBII Z KNOFLIKU .NEMA JE VUBEC NA NICEM .NECO KOUPIM S KNOFLIKEM A ANI UZ TO NEVEME DO RUKY. UTECE ,TAK TO POTOM PUTUJE SACTVO PO RODINE .JE JI 5 LET.

28. 09. 2009 - 19:34

jirka*: To je úžasný co nás je !! Zvládnu knoflík na oblekové kosili a to je vše... sem tam jsem o tom někomu řekl, dívali (a dívají) se na mě jako na magora... Takže v tom nejsem sám !! A skoro se mi udělalo blbě, když jsem jenom četl o tom knoflíku mezi drobnými v peněžence a nebo o pletené "polokošili" z umělotiny a 3 knoflíčky u krku......ježišmarjá jak já chápu a rozumím těm vašim vyprávěním..asi s tím nic nenadělám, ale aspoň si nepřipadám tak úplně "zvláštní a magor"

09. 11. 2009 - 19:23

bambina.evelina: Knoflíky jsou nechutné, blééé! Máme to se ségrou od dětství, oběma nám vadí průhledné knoflíky s 2 dírkama. Jedna známá nosí baret pošitý knoflíkama, to když vidím, poblila bych se!!!

23. 07. 2010 - 12:50

wlucinka: Ahoj, jsem ráda (i když vám to tedy vůbec nepřeji), že v tom nejsem sama...
Mam ale ještě jeden problém s tím spojený, nemůžu přijít na to a dopátrat se, jak se jmenuje má druhá fobie...z malých titěrných věcí ze stříbra, zlata a bižuterie...jako jsou řetízky (ty mi jsou odporné nejvíc), náušnice, prstýnky...neni tady někdo s podobnou fobií? dík...

02. 02. 2011 - 22:04

cad: Naprosto přesně!
Cokoliv malého, lesklého, titěrného, visícího, ozdobného, kovového. Ať už je to řetízek, prstýnek, náušnice, řetízek ke špuntu na umyvadle, několik spojených spínacích špendlíků...a vůbec nejhorší je, když je to ošmatané, když to má na sobě takovou tu patinu nošení.

04. 12. 2013 - 15:56

lena: museli by být malé a kulaté

18. 07. 2016 - 19:36

katerinaj: Ahoj, přesně touto fobii trpím také. Nevíte někdo, jak se to jmenuje? Ty malé stříbrné, zlaté apod... Je mi to proti srsti...

06. 08. 2010 - 01:24

Šomin: Sice ničím takovým netrpím. Ale soucítím s vámi. Je mi jasné že pro vás musí být život s touhle fóbií těžký. jednak kvůli samotnému strachu a jednak kvůli posměškům(snad jich je co nejmíň). Takže přeju hodně zdaru v životě s kompounofobií. .)

10. 09. 2010 - 16:12

friscol: Dobrý den, jsem studentka střední pedagogické škyly a mým úkolem je ve čtvrtém ročníku zpracovat svou ročníkovou práci. ráda bych ji udělala právě na tema fobie z knoflíků. Byla bych moc ráda kdybyste mi mohli pomoci. Potřebovala bych udělat rozhovor abych z něho mohla vyjít ve své práci. Pokud byste byli ochotni byla bych vám velice vděčná! Napište mi, prosím, na můj email: Petrussska1@seznam.cz. Děkuji P.H.

14. 09. 2010 - 12:23

lada: Ahojky, mám 11 letého syna, který tímto strachem a odporem trpí už od mala. Myslela jsem dlouho, že je to jeho výmysl a že to není možné. Jsem ráda, že o tom vím více a už ho konečně chápu. Naštěstí nejsou knoflíky v životě zas tak důležité)))

16. 01. 2011 - 20:10

mystiquefleur: Ahojky, taky touhle fobií trpím... Přpadala jsem si jako blbec, protože to nikdo nechápal. Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že to samé má švagrová. A jak teď čtu, tak nejsem vůůůůůůůůůůůůůůůbec sama... Ufff

24. 01. 2011 - 16:03

thesadone: já jí mám už od asi pěti let.. z části jsem se s tím smířila.. je to horor.. už se můžu dotýkat těch velkých, jako např. na kabátech, ale jinak ne.. je to strašný.. nikdo mi nevěří a všichni o mně za zády řikaj že to jenom předstírám a i moje nejlepší kamarádka mi to někdy předhazuje.. nedá se s tim skoro žít.. nejhorší ale je, že mám ještě jednu fobii.. a ta je stokrát horší.. bojím se korun a dvojkorun..

13. 03. 2011 - 08:58

mystiquefleur: Teda, tak já měla fobii z desetníků, dvacetníků, padesátníků, ale ty už naštěstí skončily.. No, ale peníze se točí všude kolem nás... Hodně se dá platit katrou, no ale ne ještě všude.. to vám nezávídím a držím palce, abyste to nějak překonala..

14. 03. 2012 - 19:13

alisa: Jo, tak o téhle fobii jsem už kdysi slišela. Je to blázniví na co všechno se může vyvinout fobie.

12. 04. 2013 - 20:04

aiv: tuto fobii mám sama od dětství. ví o ní jen psichiatři, známí z léčebny a rodina. mám strašné problémy se na ně jen podívat. prostě mi to vadí a mnozí to nechápou. snažím se s tím bojovat, ale vždy s neúspěchem. čím mám větší psychické problémy, tím se mi fobie zhoršuje.zkoušela jsem terapie, ale dopadla jsem jen a jen hůř. je fajn, že tu jsou i lidé, kteří vědí o čem mluvím a dokáží to pochopit, protože tím sami trpí.
mám přítele, který o mé fobii ví a toleruje ji, nechodí ke mě s knoflíky, ale ještě spolu nebydlíme, takže netuším, jak to bude potom. nosí totiž košile do práce a už teď se toho neuvěřitelně bojím, praní, žehlení, ten pocit že to budu mít doma.
stačí mi jen, když někdo s knoflíkem projde venku kolem mě a já musím zastavit dech, dotknout se, je pro mě hrůza a jen když se někdo o tom baví je to pro mě jako bych poslouchala hororový scénář. když už na nějaký omylem sáhnu, musím neustále dřít to místo pod vodou kartáčem a mýdlem.
mamka to začala asi před 2 lety akceptovat a začala mi i prádlo prát zvlášť, ale otec dělá, jako bych si vymýšlela a o bratrovi ani nemluvím.
nedokáží zkrátka pochopit, proč mě to trápí a proč to nemohu překousnout. těším se až se odstěhuji, ale na druhou stranu se moc bojím, jak to bude vypadat s přítelem a jeho zálíbení v košilích. říkala jsem si, že třeba kdyby vymysleli košile na drukry, ale do té doby asi spíš dříve umřu. před několika lety jsem odpárala veškeré knoflíky z mého povlečení a přešila je na šňůrky.
nikdy jsem o tom nemluvila asi do mých 19 let, protože jsem se strašně bála, že by se mi všichni vysmáli, jak už to tak bývá u něčeho nepochopitelného.
můj bratr se mi vysmál, právě teď, že jsem magor. tak asi jsem no.

07. 11. 2013 - 14:39

tomáš: A já jsem myslel že jsem v tom úplně sám skvělý že nejsem jedinej

07. 11. 2013 - 15:02

tomáš: To jsem rád že nejsem jediný a že nejsem sám. ještě že jsem našel tuhle stránku.Touhle fobii trpím od dětství a ni nevím kdy se to objevilo poprvý.Na riflích mi to třeba nevadí a taky třeba ty prošívaný na povlečení jinak mi stačí vyslovit jenom to slovo a už mě je z toho blbě proto to radši neříkám a u věcí u kterých se to dá říct jinak jako třeba tlačítka na ovladači,tlačítka přece zní mnohem líp.Před rokem a teď nedávno jsem musel mít oblek na svatbu tak jsem se musel hodně přemáhat u košile mě to zase tak nevadilo ale u těch kalhot strašný.Když jsem to měl na sobě celý den tak jsem si na to ani nevzpoměl měl jiný myšlenky byl jsem na svatbě.Zdravím všechny kteří jsou na tom jako já a děkuji že nejsem jedinej.

19. 07. 2014 - 21:34

hel: To teda koukám.... doteď jsem si myslela, že jsem blázen! Nejvíce postižená jsem na povlečení, směr nohy, směr strop, nebo půlka spodní peřiny u země a já se od pasu klepu zimou, jen abych se jich nohama nedotkla. To když opravdu nutně musím někde přespat, jinak s nimi nekupuji nic, povlečení v ikee, jako vy všichni! Povlečení, které mi koupila tchyně a měly je, jsem dala babičce na chatu a když tam jedeme, beru si své peřiny, polštáře, prostěradla. Věci na knofliky bych nekoupila, nemám nikde jediný knoflík! Avšak na druhou stranu u manžela mi nevadí (ale nedotýkám se), jsem však raději, když má obyčejné věci bez nich. Když jsem ho někdy našla na zemi, nechtěla jsem ho sbírat, je to mi to nepříjemné! Je to ono? Trpím tím od mala..

23. 05. 2015 - 20:37

ntn: je to přesně ono, mám to taky. Nepřejde to ... chce to vyhodit je ze svého života. Já třeba mám dohodu se svojí přítelkyní a kupuju jí nové věci výměnou za to, že ty staré s knoflíky zahodí do sběrného koše

31. 07. 2015 - 09:27

eda: Můj 6letý syn, ji má taky....
Košile nechce vůbec a kalhoty jak by smet. Nejraději tepláky
Mám prosbu, dá se to nějak léčit? Je na to nějaký fígl?