Komentář, na který odpovídáte

16. 01. 2009 - 14:36
 

doris: Ahoj. Já tím "trpím" od mala, nemám žádný hrůzný zážitek z dětství, který by se týkal knoflíků, tak předpokládám, že jsem se s tím narodila. Musím říct, že jsem měla úžasně chápavou maminku, která pochopila, že prostě oblečky s knoflíky na sebe nevezmu. Proto všechno mé oblečení bylo buď na patentky, na zip nebo přes hlavu. Díky tomuto lehkému problému jsem si ani nehrála s panenkami, které se musely oblékat. Tátu jsem neobjímala, když měl oblečenou košili. Máma naštěstí moc ty typické halenky s ...perleťovými.. knoflíčky (brrr, jenom si na to vzpomenu) moc nenosila. S lety to trochu povolilo, už zvládnu se na ně občas koukat (ne nějak přehnaně dlouho), omlyem se některých (pouze těch neperleťových) dotknout, ale pokud v obchodě sáhnu na oděv, který má ony nepříjemné věci na sobě, tak si pak "kontaminovanou" ruku drbu, škrábu a jinak se jí snažím vyčistit. Táta to nikdy nechápal, to až díky internetu a máma se mi po letech přiznala, že knoflíky také moc nemusí (proto mě asi tak rychle v dětství pochopila). Takže je to v rodině. Přítel už ví, knoflíky si prostě musí přišívat sám. Košile nenosí, zkusil to jednou a celý den jsem se k němu ani nepřitulila. Pokud někam musíme jít a on si bere kvádro, šoupne pod něj nějaké dražší bílé tričko a je vyřešeno.
Děti prosím nijak netrapte, kupujte jim oblečení bez "kazů" a jejich oblékáni v dospělosti nechte na nich. Musím říct, že pokud by firma nařizovala nosit oblečení s těmi věcmi, asi bych u nich nepracovala.

Vaše odpověď

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Proč jsem tento blog založil...