Článek Proč jsem tento blog založil...

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Proč jsem tento blog založil...

30. 04. 2008 - 14:54

pablo.e: Ahoj!tak ted jsem "uplne v soku"!To co tady ctu je pro me super,protoze jsem si precet uplne to samy co jsem prozival a prozivam i ja!Taky jsem si myslel,ze jsem snad jedinej magor na svete co timhle trpi,ale pak jsem taky videl porad s Natalii Kocabovou a tez jsem se uplne zaradoval!Nikdo to proste nedokaze pochopit jak z nejakych knofliku muzu mit fobii,doma si ze me delaji legraci,ale uz odmalicka na me s knoflikama nic nenavleki!Pozdeji jsem pak nastesti potkal kamose,ktery ma uplne to samy a taky kamosku,takze mi bylo hned lip a ted jsem se mrknul sem a nestacim se divit kolik nas je a jak je to vsechno podobne,protoze ani me nevadi kovove knofliky u dzin atd.ale ty ostatni?Radsi ani nemluvit......takze jsem fakt moc rad,ze je na vic!

22. 05. 2008 - 13:04

liba: ahoj, tak jsem ráda, že jsem se dočetla konečně něco o těch zatracených knoflíkách. Mám tříletého syna, který snad od jednoho roku, co začal vnímat pořádně co mu dávám na sebe, se šíleně knoflíků děsí. Dávala jsem mu body se třemi knoflíčky u krku, vždy plakal a tak šíleně se hrbil, jen aby se mu nedotkl ani jeden knoflík tělíčka. Myslela jsem si, že mu vadí jen název "knoflík", tak jsme tomu začali říkat "druk". A můžu říct, že ani takto malé dítě jsem ničím takovým neutěšila. Dnes jsou mu tři a už mě to dokáže bezpečně vysvětlit. Nesedne si ani na židli na které je přehozena košile s knoflíky. Ani já si nemohu vzít triko s knoflíčky, pokud si ho vezmu, vím bezpečně, že nebude chtít ke mě se přiblížit ani na metr. Myslela jsem, že je fakt blázen, ale čím je starší, tak vidím, že je to problém. Taky jsem doufala, že to postupem času vymizí a to koukám, že také ne. Nedá se nic dělat, budeme stále kupovat vše bez knoflíků-až na ty kovový, ty mu také nevadí. Tak knoflíkům nazdar. Zdraví konečně spokojená mamina

08. 06. 2008 - 19:37

hanka*: Ahoj,jsem na tom podobně, mám čtyřletého syna a zpočátku jsem neveděla, proč tak brečí a vzpírá se, když mu chci obléknout něco s knoflíkama. Teprve nedávno jsem se dověděla, že něco jako fobie z knoflíků vůbec existuje. Pořád ale tajně doufám, že z toho vyroste, nebo že se to dá nějak řešit třeba s psychologem. Neumím si totiž představit chlapa, který na sebe v životě neoblékne košili. Zatím nosíme trička a mikiny, u džín knoflík tolik nevadí, ale musíme ho schovat pod mikinu

25. 06. 2008 - 18:05

terez*: já třeba nechápu, jak to budete řešit, když si budete muset obléct kvádro - bez košile to prostě nejde... půjdete žádat o zaměstnání v tričku? nenechte se mýlit, vaši fobii nijak nezpochybňuji, já sama trpím například fobií z klaunů, ale těm se lze poměrně dobře vyhnout. Ale co s těmi košilemi?

08. 08. 2008 - 22:53

hanča: To jediný mi právě dělá starost - neumím si představit chlapa, jak se třeba žení v tričku . Ale ten prcek vážně předem prozkoumá každý kus oblečení, jestli tam náhodou není knoflík. Takže ho nelze nijak obalamutit. Nevím, co s tím a právě proto jsem taky našla tyto stránky v naději, že někdo poradí. Dá se to nějak řešit? Uvažuju, že kontaktuju nějakého odborníka, nebo fakt nevím. Nemáte někdo zkušenosti?

11. 09. 2008 - 17:48

martina*: Ahoj Hanko,
já sama také trpím fobií z knoflíků. Ráda se oblékám a sportovní oblečení není zrovna můj styl. Naštěstí žena může být elegantně oblečena i bez halenky, ale i ty se v mém šatníku najdou. Nemají však knoflíky, ale háčky. Třeba by se taková dala sehnat i pánská košile. Manželovi také kupuji pouze košile s knoflíky, které mi až tak nevadí. Spíš se jedná o ty s kovovými knoflíčky, hlavně to nesmí být s průhlednými knoflíky. Takovou košili bych mu vůbec nedokázala vyžehlit.
Moje nejhorší vzpomínka z dětství je spjata také s knoflíky. Sestra věděla, že se jich štítím, tak mi schválně jeden nejodpornější dala na tvář. Začala jsem tak strašně řvát, až mi popraskaly žilky v nose a začala jsem hrozně krvácet. Dnes je mi 37 let a této fobie jsem se nezbavila. Pokud manžel potřebuje přišít nějaký knoflík, dělá to za mě dcera.

12. 09. 2008 - 14:55

neknoflikar: Myslím že to řešit jde a docela snadno, když se chce. jen je to dost dlouhý proces. Viz muj dnesni komentar tady:
http://koumpounofobie.pise.cz/27959-komentare.html

18. 10. 2008 - 01:00

athenaxy: Já se jich taky štítím, už v asi ve čtyřech letech jsem trpěla, když mi matka nebo teta v jeslích nutila postižené kusy oděvů... hlavně červený svetřík s logem lasičky... Strasne by me zajimalo, proc takovou fobii mam a jak to vzniklo... mne se hnusi treba i to slovo, ne tolik jako samotne predmety, ale pokud to neni naprosto nezbytne, nerikam to.
Na dzinech to taky preziju - ne ze by mi to vubec nevadilo, ale ten kov se proste da prezit... mozna je to prijatelnejsi nez nosit teplaky. Kazdopadne kdyz jsem byla mala, byla ta fobie daleko extremnejsi... nechtela jsem treba sedet v kresle, kde nekdy pred tim lezel nejaky svetr s timto patentem, pak jsem na to samozrejme zapomnela. Doufam, ze o tom nekdy nekdo napise nejakou studii, ale k tomu se odhodla nejspis jenom nekdo, kdo takovou fobii taky ma, jinak je to asi uplne nepochopitelne.... Moje mila maminka, napriklad, mi po dvacet tri let nabizi aspon trikrat rocne "takove jedno hezke tricko" a vzdycky zapomene, ze to "neco", co na nem prebyva je mi naprosto odporne a pokud se toho nekdy omylem dotknu, musim si jit umyt ruce, a presto to porad na te ruce jeste chvili citim a je mi z toho zle..

07. 01. 2009 - 21:11

zdena: Ahojda lidičky! Tak jsem vám ráda, že můj synáček není taky sám..strašně dobře se to čte, že máte stejný problém. Vojtíkovi je 3,5 a už asi od dvou let nesnáší knoflíky-ty kovové mu taky nevadí. Nejdřív jsem si myslela, že jenom tak vytrapuje, ale je to horší a horší. Když má někdo jiný knoflíky , tak k němu ani nejde a už mu to i řekne:"ty máš knoflíky, k tobě nejdu!"..trošku doufám, že se to snad zlepší, ale když jsem to tady tak četla, tak nevím. Každopádně to budeme nějakým citlivým způsobem zkoušet a hold, když se to nepovede, tak seženeme jednou do tanečních kvádro bez knoflíků..každopádně jsem moc ráda za tento blog. Dík

16. 01. 2009 - 14:36

doris: Ahoj. Já tím "trpím" od mala, nemám žádný hrůzný zážitek z dětství, který by se týkal knoflíků, tak předpokládám, že jsem se s tím narodila. Musím říct, že jsem měla úžasně chápavou maminku, která pochopila, že prostě oblečky s knoflíky na sebe nevezmu. Proto všechno mé oblečení bylo buď na patentky, na zip nebo přes hlavu. Díky tomuto lehkému problému jsem si ani nehrála s panenkami, které se musely oblékat. Tátu jsem neobjímala, když měl oblečenou košili. Máma naštěstí moc ty typické halenky s ...perleťovými.. knoflíčky (brrr, jenom si na to vzpomenu) moc nenosila. S lety to trochu povolilo, už zvládnu se na ně občas koukat (ne nějak přehnaně dlouho), omlyem se některých (pouze těch neperleťových) dotknout, ale pokud v obchodě sáhnu na oděv, který má ony nepříjemné věci na sobě, tak si pak "kontaminovanou" ruku drbu, škrábu a jinak se jí snažím vyčistit. Táta to nikdy nechápal, to až díky internetu a máma se mi po letech přiznala, že knoflíky také moc nemusí (proto mě asi tak rychle v dětství pochopila). Takže je to v rodině. Přítel už ví, knoflíky si prostě musí přišívat sám. Košile nenosí, zkusil to jednou a celý den jsem se k němu ani nepřitulila. Pokud někam musíme jít a on si bere kvádro, šoupne pod něj nějaké dražší bílé tričko a je vyřešeno.
Děti prosím nijak netrapte, kupujte jim oblečení bez "kazů" a jejich oblékáni v dospělosti nechte na nich. Musím říct, že pokud by firma nařizovala nosit oblečení s těmi věcmi, asi bych u nich nepracovala.

09. 02. 2009 - 03:57

alta: mam uplne ten isty problem cely zivot, a som fakt prekvapena ze nas je tolko. je zaujimave ze vsetci mame to iste, tj najhorsie su tie biele vankusove a ked to ma niekto pri krku, bozeeee (ble), ale bez dierok a kokove skoro nevadia. nechapem, by ma zaujimala nejaka studia

24. 02. 2009 - 02:12

xsichtka: jsem v tom taky:::: nikdy jsem o tom nemluvila, ale v srpnu jsem se přestěhovala a a až tady jsem zjistila po rozpravě s jedním z místních, že jsem nemocná a mám fobiis

24. 02. 2009 - 02:14

xsichtka: pište na email xsichtkatečkazavináčtečkaseznamtečkacezet

16. 11. 2009 - 17:37

noční můra:
Z čeho byl vyroben ten úplně nejprvnější knoflík ???

16. 11. 2009 - 17:56

fuj: Knoflík může být vyroben z mnoha materiálů, od přírodních po uměle připravené (dřevo, kost, rohovina, mušle, kly, kamení, sklo, kov, plast atd.). V moderní době se k výrobě knoflíků nejčastěji používá tvrdý plast.
Keratin (rohovina) je speciální stavební bílkovina, kterou produkuje lidské tělo. Keratin patří do skupiny jednoduchých bílkovin, konkrétně mezi skleroproteiny (fibrinální bílkoviny). Keratin je nerozpustný ve vodě a má vláknitou strukturu. Keratin je poměrně tvrdý a suchý. Konečný tvar molekuly - terciární strukturu - zajišťují disulfidické můstky. Při rovnání vlasů se ztrácí přirozená struktura a ničí se disulfidické můstky.
Keratin je složkou vlasu a vytváří se z něj také nehty a vnější ochranná pokožka. Umělá rohovina se nazývá galalit a vyrábí se z kaseinu.

11. 09. 2010 - 11:08

friscol: Ahoj odpůrci knoflíků, jsem studentka SPGŠ a mým úkolem ve čtvrtém ročníku je zpracovat ročníkovou práci na libovolné tema. Já bych se chtěla zaměřit právě na koumpounofobii, ale tudíš bych potřebovala vaši pomoc. Chtěla bych s některým z vás udělat rozhovor abych z něho ve své práci mohla vyjít. Dejte mi prosím vedět na můj email: petrussska1@seznam.cz
děkuju P.H.